TEST: Fiat Punto mk2 / 1.2 16V 59kW HLX

5. června 2008 v 12:23 | Lukáš Obermajer |  Autotesty
Ani se nedivím, že je malý Fiat Punto považován za jeden z nejlepších malých vozů a jeden z nejlepších Fiatů posledních let vůbec. Ohromný úspěch měla už první generace Punta, která navázala na nepříliš povedené Uno. Již v té době bylo vedení Fiatu jasné, že nezbývá nic jiného, než připravit perfektní vůz, který všechny přesvědčí o svých kvalitách a nikdo nebude pochybovat o tom, že jde o opravdu silnou konkurenci ostatním, takže na jeho vývoji v Turíně rozhodně nešetřili. Vývoj nástupce Punta proto byl velice náročný, především po nečekaném, ale zaslouženém úspěchu první generace.
Druhá generace italského bestselleru byla představena v roce 1999, a v lehce pozměněné podobě se vyrábí dodnes, dokonce také v licenci u firmy Zastava, která už dlouhá léta licenčně vyrábí také nesmrtelný Fiat 128 a od něj odvozené vlastní modely. Do vývoje druhého Punta bylo investováno více než 700 milionů euro, takže je jasné, jak moc Fiatu na tomto opravdu klíčovém modelu záleží. Zajímavostí je také, narozdíl od první generace, použití značně odlišných karoserií u tří a pětidveřové verze, kdy přední část se odlišuje pouze nárazníkem, ale od A sloupků jsou obě varianty zcela odlišné.
Na nás čekal tmavě červený Fiat Punto se silnějším motorem 1.2 16V a již od prvního pohledu na nás působil velice dynamicky, přestože se jednalo o civilnější pětidveřovou variantu. Šestnáctiventilová dvanáctistovka se sice může zdát na automobil s pohotovostní hmotností 1,1 tuny poměrně slabá, ale k velkému překvapení je velice živá a úsporná a Punto s ní ochotně zrychluje až k cca 140 km/h, kde již začíná citelně ztrácet a k maximální rychlosti 172 km/h se dobelhá jen na dlouhé rovince. Doménou tohoto autíčka však rozhodně nejsou dálnice, i když delší cesta je také velice pohodlná. Punto je králem ve městě a tam to také dává patřičně najevo. Za pochvalu stojí také fakt, že automobil s tímto motorem je velice čilý i při obsazení čtyřmi lidmi. Ve městě také oceníme především velice nízkou spotřebu, chvílemi se nám až zdálo, jestli není nádrž bezedná. I když totiž ukazatel zběsile hlásil, že benzín dávno došel, Punto pořád jelo a nikdy nezůstalo nikde stát. Za to vděčíme šikovným konstruktérům, kteří dokázali z na dnešní poměry malého zdvihového objemu vydolovat velice slušných 80 koní (59 kW) a skvělou jízdní dynamiku při docela směšné spotřebě 6 litrů benzínu na 100 kilometrů. Kombinovaná spotřeba slabší, 60 koňové verze (44 kW) je dokonce pouze 5,7 litru. O takových hodnotách si konkurence z VW Group může nechat jen zdát. Škoda Fabia, Seat Ibiza nebo Seat Cordoba jsou ve skutečnosti snad ještě slabší než papírově, na semaforech zůstávali daleko za námi a to jízdní výkony nejsou jedinou předností malého Fiatu. Mluvím samozřejmě o německých tříválcích o shodném objemu 1,2 litru.
Jestli bych Puntu něco vyčetl, je to možná až moc dlouhý první rychlostní stupeň, a potom velice krátká dvojka a trojka, které nutí řidiče jet buď úsporně, nebo s častým řazením. Ale kdo by chtěl jezdit úsporně, když má malého městského ďáblíka, kterému na světlech nedělá problém sebesilnější auto a do povolené padesátky akceleruje s ochotou, která vám pokaždé nakreslí úsměv na rtech. Při vzpomínce na minimální spotřebu se vám na tvářích možná objeví i ďolíčky. A aby se vám při častém projíždění městem lépe parkovalo, jsou všechna Punta vybavena elektrickým servořízením, které vám usnadní práci s točením volantu. Fiat se tímto šikovným pomocníkem rád chlubí, takže "CITY" mód objevíme i ve většině ostatních současných Fiatů. Především při parkování pak někoho může překvapit řešení řazení zpátečky, kdy narozdíl od většiny konkurenčních vozů řadící páku nezamačkáváme, ale vytahujeme pojistku ve formě kroužku těsně pod její hlavou.
Skvělému motoru výborně sekunduje podvozek. Stále jsem si představoval jak báječné musí být svezení v nejvýkonnější verzi HGT, která měla pod kapotou skvělý čtyřválcový motor 1,8 16V který můžeme znát hlavně z Fiatu Barchetta. I když má Punto poměrně vysokou karoserii, v zatáčkách se nijak výrazně nenaklání, dokonce ani při ostřejší jízdě, skvěle drží zvolenou stopu a každého řidiče tak mile překvapí svou ohromnou jistotou a lehkostí. Řídit Punto je opravdu radost.
Uvnitř vozu vás překvapí především velkorysý prostor. Snad kromě místa řidiče, kde si vyšší člověk může připadat lehce stísněně, je až s podivem, jak může z venku tak malý vůz nabízet tolik prostoru a pohodlí. Především na předních sedadlech je cestování velice pohodlné a řekl bych, že podélně je zde snad více místa než ve větším Stilu. A úctyhodný je nejen prostor pro cestující, ale také poměrně velký zavazadlový prostor o objemu 265 litrů, který nenabídne ani Fabia. Zavazadelník je navíc velice dobře přístupný. Ale zpět k interiéru. Námi testované Punto bylo ve vrcholné výbavě HLX, sedačky byly potaženy příjemnou a kvalitní textilií, stejně jako výplně dveří. Skutečně pohodlí kam se podíváte. Jen by mě zajímalo, kolik prachu se v tom všudypřítomném čalounění musí držet. Z vozu je také perfektní výhled, řidič má skvělý přehled o tom co se děje kolem auta, zrcátka jsou vhodně umístěna a navíc je lze ovládat pomocí joysticku mezi sedadly, což je výsadou většiny o mnoho dražších vozů. A když dorazíte na místo a zaparkujete, zrcátka můžete snadno sklopit a snížit tak riziko jejich uražení nějakým polským autobusákem. Každého kdo usedne za volant Fiatu Punto potěší nejen výhled, ale také příkladná ergonomie palubní desky a celého pracoviště řidiče, vše je dobře přístupné (snad jen kromě páčky na otevření kapoty, kterou jsme hledali docela dlouho) a po chvíli si snadno zapamatujete umístění všech podstatných ovladačů. Stejně jako u Alfy Romeo 147 dá chvilku uvažování, jak jsou vlastně myšleny kruhové ovladače topení. Uvnitř vozu chybí tlačítko na ovládání zamykání, někomu to může chybět. Snad to ale vynahradí otevírání pátých dveří páčkou u řidiče.
Během několika dní, kdy jsme byli hrdými vlastníky Fiatu Punto, nám tohle malé autíčko přirostlo k srdci a loučení bylo docela těžké. Fiat nás nikdy nezklamal a celou dobu se jevil jako naprosto spolehlivý a úsporný vůz pro denní cestování do práce nebo do školy. Díky malému motoru je určitě potěšením i malé povinné ručení. Navíc, i když je Punto opravdu malé, nabízí ohromný a skvěle využitelný vnitříní prostor se spoustou přihrádek, využitelných pro odložení různých předmětů. Tolik jsem jich v žádném jiném voze neviděl. Co víc k Puntu říct. Pokud vás bude něco zajímat, můžete nám napsat a rádi vám na dotaz odpovíme. Jinak můžeme Punto jen doporučit, jak jako ojetinu pro běžné použití, tak pro stavbu nějaké individuální úpravy. To bychom ale dali přednost spíše třídveřové verzi. Fiat Punto každopádně stojí alespoň za vyzkoušení.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 nike X nike X | E-mail | Web | 13. června 2008 v 14:14 | Reagovat

o.k. stejne aspon myslim jsem vsecgny smazal ale nvm to jiste ale melo by byt po nich tak jo mej se a nezlob se sry jo a mas docea hustej blog to se musi nechat

2 risa hk risa hk | 15. března 2009 v 8:38 | Reagovat

ano je to pravda Punto 1,2 16v je male ale velice svizne auto ktere hrave strci do kapsi silnejsi auta Haha mame holt stesti

3 RamboX RamboX | Web | 28. října 2009 v 12:34 | Reagovat

Fiat Punto je prostě klasika...

4 Charlie Redic Charlie Redic | E-mail | Web | 12. října 2010 v 13:17 | Reagovat

Ježiš koukej co jsem našla na fejsu http://bit.ly/natalie_kviz

5 Chanel Bags Chanel Bags | E-mail | Web | 4. září 2011 v 10:51 | Reagovat

good

6 bluescreen bluescreen | E-mail | Web | 29. ledna 2012 v 6:20 | Reagovat

Thanks

7 slowpc slowpc | E-mail | Web | 29. ledna 2012 v 14:36 | Reagovat

I like it

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama