Magazín

Již brzy začíná nová sezona 2009

22. února 2009 v 18:54 | Lukáš Obermajer
Vážení čtenáři našeho webu, protože se blíží začátek nové tuningové sezóny, rád bych Vám v prvé řadě poděkoval, nejen za to, že jste Ludeco navštívili, ale také za spoustu e-mailů s dotazy a obrovské množství komentářů našich článků. Na jaře oslaví Ludeco druhé narozeniny a v nejbližších dnech pokoříme i další jubileum - půl milionu návštěvníků. S trochou nadsázky by se tedy dalo říct, že na Ludeco se podíval každý třetí obyvatel Prahy, nebo každý dvacátý člověk v republice. Když si ale uvědomíme, kolik lidí se zajímá o automobily, potažmo o tuning, je návštěvnost více než dobrá. Nemůžeme samozřejmě soupeřit s blogy o Tokio Hotel nebo o stahování mp3, ale i tak máme všichni z vaší přízně ohromnou radost. Abychom se Vám nějak odměnili, rozhodli jsme se od nového roku obnovit a podstatně modernizovat rubriku Bazar, která byla v minulosti velmi oblíbená, ale způsobovala problémy, kdy bylo mnoho lidí obtěžováno zájemci o zboží, které bylo třeba již před rokem prodáno. Ti z Vás, kteří také sídlí na Blogu, určitě ví o novinkách, které podstatně rozšiřují možnost personalizace našich stránek. Ani my nechceme zůstat pozadu a proto se pokusíme přidat Ludecu trochu "šťávy". Těšit se můžete na víc videí, recenzí upravených vozů a tuningových doplňků, ale také třeba na recenze filmů o tuningu a fotoreportáže ze srazů. Víc už neprozradím, nechejte se překvapit. Pokud ale máte vlastní nápady, co by jste na Ludecu uvítali, neváhejte a pište nám na náš e-mail ludeco@email.cz, na Vaše nápady se všichni moc těšíme! Do nové sezóny Vám přeji co nejvíce úspěchů na tuningových srazech i v osobním životě, co nejméně komplikací a dostatek času a financí při úpravách Vašich čtyřkolových miláčků a také toleranci přátel a těch nejbližších k našemu společnému, časově velmi náročnému koníčku.

Za celou redakci Lukáš Obermajer

A prý že vás dnes už nic nepřekvapí...

2. září 2008 v 11:33 | Lukáš Obermajer
Je to už skoro týden, ale až dnes jsem se dostal k tomu, popsat jednu zajímavou zkušenost, kterou jsem získal minulý víkend při cestě do Bratislavy. Byl to obyčejný výlet na jeden den a protože nás jelo víc, rozhodli jsme se pro využití našeho právě testovaného Volkswagenu Golf IV (test se objeví někdy v budoucnu ;-). Protože jsem celou cestu strávil na místě spolujezdce, bavil jsem se pozorováním okolních řidičů, resp. toho, jak se chovají a co dělají když řídí automobil. Nevěřili byste, co všechno jsem za těch pár hodin jízdy viděl. Teď se už vůbec nedivím, že nehodovost na našich silnících, potažmo dálnicích, je tak vysoká. V mezinárodních žebříčcích už dlouhá léta figurujeme mezi státy s největším počtem nehod a co hůř - s největším počtem nehod, při kterých dojde ke smrtelnému zranění. Kdo za to může? O tom by se dalo debatovat. Na jedu stranu je často kritizován stát, tedy především Ministerstvo dopravy, hlavně za to, že není schopno pozvednout a udržet úroveň kvality českých silnic, na druhou stranu to jeho představitelé vrací řidičům tím, že tvrdí že jezdí neohleduplně. Třešničku na dortu však přestavuje Policie ČR, která za úplatu toleruje prakticky vše, včetně přetížených kamionů, které devastují naše silnice.
S problémem, kdy se řidiči radovali z nové silnice, mostu, nebo něčeho podobného a záhy přišlo zjištění, že očekávané zlepšení se stalo spíše opakem, jsem se v posledních dnech setkal několikrát. Uvedu pár příkladů. Prvním může být asi pět let starý (nejsem si jistý) obchvat Čáslavi. Když byl nový, byl jako z jiného světa. Široký, přehledný, rychlý…jeho povrch byl tak rovný, že nebylo cítit jediné zhoupnutí automobilu, jen vítr šuměl okolo a jinak naprostá pohoda. Jak tato situace vypadá dnes? Rychlost nad padesát kilometrů v hodině je pro normálního řidiče nemyslitelná. V asfaltu je spousta děr a prasklin, ty jsou místy "opraveny" nevzhlednými záplatami. Silnice před mosty výrazně klesla, takže před každým mostem vás čeká nepříjemné zhoupnutí. Po celé délce obchvatu se vozovka nepříjemně zvlnila a při vyšší rychlosti po ní vůz doslova plave. Po dešti se zde vytváří spousta kaluží a když si představím, že večer naprší a voda přes noc na silnici zmrzne, mrazí i mě v zádech. Kde je problém? Projekt, vedení stavby nebo úspora nákladů či materiálů? To se dnes můžeme akorát dohadovat.
Dalším příkladem typicky nedomyšleného projektu může být Sokolovská ulice v Praze, která byla před několika lety v úseku Balabenka - Náměstí OSN včetně tramvajové trati kompletně snesena a znovu vybudována. Ti, kteří stavbu projektovali, dle mého názoru nikdy místo stavby nenavštívili. Z čeho tak soudím? Prakticky uprostřed rekonstruovaného úseku stojí poměrně velká nemocnice, do které se velmi často sjíždějí sanitky s lidmi, kteří potřebují okamžitou lékařskou pomoc. Na první pohled v tom není problém, ale když to vidíte na vlastní oči, pochopíte. V celém úseku jsou totiž "moderní a bezpečné" zvýšené přechody pro chodce. Ministerstvo dopravy si myslí, že toto zvýšení vozovky v místě přechodů pro chodce donutí řidiče, a především ty bezohledné, zpomalit. Z vlastní zkušenosti vím, že ti bezohlední nezpomalí a jediným výsledkem jsou zoufalé pohledy řidičů sanitek, kteří musí před přechody skoro zastavit. O tom, jak se cítí ošetřující lékař či dokonce člověk který ve voze bojuje třeba i o život radši ani nebudu uvažovat. Vždyť tady jde o každou vteřinu a jeden takový přechod, to je třeba i deset vteřin zpoždění.
Asi nejznámější je v poslední době lanový most na Pražské magistrále. Je starý několik let a před několika dny se propadl o několik centimetrů dolů. Nechápu, jak je vůbec něco takového možné. Při tom, jací lidé dnes na stavbách pracují a jaká morálka tam vládne, mi to ale tak zvláštní nepřijde. V životě jsem se také už na taková místa dostal a vím, že platí pravidlo udělat práci tak, aby vypadala, ale kašlat na ni tak, aby se člověk co nejméně nadřel. A zodpovědnost? To si tito lidé vůbec neuvědomují. Problém hodí buď na někoho jiného, nebo spoléhají na to, že se na ně nepřijde.
Teď ale o něčem jiném - není pochyb, že část viny nese legislativa. Jenže chování řidičů její nedostatky silně umocňuje. Kdyby mi někdo vyprávěl to, co jsem během těch bezmála 300 kilometrů viděl, těžko bych mu uvěřil. Ale člověk, který je schopen přibližně sto metrů před křižovatkou, na které hodlá odbočit vpravo, začít předjíždět, a s předjížděním skončí až daleko za křižovatkou, nemá na silnici co dělat. Ale to ještě zdaleka nic není! Viděl jsem taky člověka, který držel jednou rukou volant a při tom byl otočený k zadním sedačkám a něco hledal. Samozřejmě nebyl připoutaný a to vše při rychlosti asi 160 kilometrů na dálnici! Nejvíc mě ale šokoval muž, který svíral mezi volantem a hrudníkem talíř s vepřovou a v jedné ruce měl vidličku a během jízdy po dálnici s klidem také poobědval. Je mi to líto, ale dokud mezi námi budou takoví řidiči, nemůžeme se cítit na cestách bezpečně. Člověk si může být sám sebou sebejistější, nikdy ale neví, koho na silnici potká. Já jen doufám, že nepotkám nikoho obědvajícího, až bude na silnici třeba námraza. Kdyby vůz, který řídí takový řidič, náhodou dostal smyk a vjel do protisměru, jsem po smrti dřív, než řidič polkne poslední kousek vepřové…
 
 

Reklama